Za našich mladých dob měly železnice v Sovětském svazu vždy
rozchod 1524 mm. Psalo se to v literatuře, učilo se to. V
moderní literatuře je to ale najednou 1520 mm. A proto
mě už nějakou dobu trápí otázka, kam zmizely ty 4
milimetry?
Jenom tak hned se to člověk nikde nedozví, proto
jsem se na to podíval pořádně. Takže tedy popořádku.
30. října 1837 se první ruský vlak vydal po litinových
kolejích z Petrohradu do Carského Sela. Tak začala historie
ruských železnic. Rozchod kolejí pro Carskoje Selo byl 1829 mm.
Faktem je, že v té době nebyly měrnými jednotkami v Rusku ani
centimetry, ani milimetry, ale stopy a palce. Takže 1829 mm se
rovná 6 stopám nebo 72 palcům. Je to jen výhoda výpočtů a není
v tom žádné další tajemství.
Druhá nejdůležitější
železnice v Rusku, Nikolajevskaja, spojující Petrohrad a Moskvu,
měla jiný rozchod kolejí - 1524 mm. Tato velikost je také
docela jednoduchá na vysvětlení. 1524 mm je přesně 5 stop
nebo 60 palců, tedy zase stejná výhoda výpočtů.
Tento rozchod navrhl, americký železniční inženýr George
Whistler, který byl v roce 1842 přizván ke konzultaci o stavbě
tuzemské železnice. Byl to on, kdo svým ruským kolegům navrhl,
aby byla železnice široká 1524 mm, stejná jako měla tehdy
většina amerických železnic. Whistler doporučil 1524 mm na
základě toho, že by to bylo levnější postavit než 1829 mm
a také levnější než udržovat 1435 mm. Mnoho členů
železničního výboru se proti tomu postavilo: věřili, že by
bylo vhodnější rozchod 1829 mm, stejný jako u železnice
Carskoje Selo. Sám císař si navíc přál jiný rozchod než
evropský (Stephensonův 1435 mm). Chtěl, aby nepřátelé
nemohli novou železnici používat, aby hypotetickému nepříteli
ztížil zásobování vojsk v případě invaze do Ruska. Existuje
také verze, kterou ruští obchodníci „lobbovali“ za tento
rozchod, aby omezili tok zboží z Evropy. Ale neexistují žádné
listinné důkazy o těchto verzích. Ruská armáda uznala již v
roce 1841, že operace k narušení železniční trati nezávisí na
rozchodu a měly by se místo toho zaměřit na ničení mostů a
tunelů.
Dne 14. února 1843 schválil císař Nikolaj I. stavbu
železnice s rozchodem 5 stop (1524 mm).
Takto vznikl standardní ruský železniční rozchod 1524 mm a rychle se rozšířil po celém území Ruské říše, od Murmansku po Vladivostok, na jihu po Baku, na západě po Polsko.
Koncem 60. let dvacátého století skupina soudruhů vědců z VNIIZHT (Vědecko-výzkumný ústav železniční dopravy) prokázala, že zúžením rozchodu koleje o 4 mm se zvýší rychlost vlaků, aniž by se musel měnit vozový park. Vědci byli vyslyšeni. Od května 1970 začaly železnice SSSR měnit rozchod z 1524 na 1520 mm. Zároveň byly i zpřísněny tolerance. Tento proces trval přes 20 let. Na Západosibiřské magistrále je ale například ještě stále zachováno 25 % délky hlavní trati podle norem o rozchodu 1524 mm.
Nicméně s postupující změnou na nový rozchod vyvstal problém
s intenzivním opotřebením okolků kol a s nimi interagujících
bočních vnitřních hran hlav kolejnic, zatímco kola a kolejnice
se prakticky přestaly opotřebovávat na valivém povrchu. Což
ukazuje na porušení optimální interakce mezi kolem a kolejnicí.
Výsledkem toho bylo, že na konci 80. let byla železniční
síť dokonce na pokraji zastavení kvůli nedostatku lokomotiv. Od
roku 1973 do roku 1997 se životnost párů kol nákladních vozů
údajně snížila 4,7x! Počátkem 90. let bylo poškození kolejnic
téměř 20x vyšší než v zemích západní Evropy.
Problémem se zabýval Arkadij Mitrochin, který problém popsal ve svém článku „Změna trati aneb jaká je cena vědecké chyby“. V polovině roku 2000 byl vědec zařazen do pracovní skupiny ruských železnic. V roce 2007 provedla tato skupina testy na experimentálním okruhu ve Ščerbince, které potvrdily, že rozchod 1520 mm skutečně způsobuje dodatečné opotřebení dvojkolí a kolejnic. Autoři testů navrhli, aby ruské železnice zahájily rozsáhlý experiment s položením koleje podle norem 1524 mm v jednom ze směrů. Nápad se však setkal s nevraživostí a Arkadij Mitrochin byl vyhozen z VNIIZHT z důvodu snižování počtu zaměstnanců.
A co že se to vlastně děje na kolejích o rozchodu 1520? Po položení kolejnicového a pražcového roštu podle norem 1520 mm se následně vlivem jízdy vlaků tato zúžená kolej roztahuje a přibližuje se normám rozchodu 1524 mm, poté se její poloha stabilizuje. Toto bylo i ověřeno testy na okruhu ve Ščerbince.
Takže toliko k mé záhadě 1520 mm. Ale ne vše je úplně jasné. Víme, že se změnil rozchod kolejí. Co ale dvojkolí? Víme, že všechna ta stará zůstala. Ale co ta nová? dělají se pořád podle normy 1524 mm? Škodovka vyrobila pro SSSR spousty lokomotiv. S jakým rozchodem? Změnilo se pro výrobce trakčních vozidel se změnou rozchodu něco?
A jaká je situace dnes, 10let po testech ve Ščerbince? To se mi zjistit nepodařilo. Pokud ale máte k tématu nějaké nové informace, neváhejte mi napsat!
Finsko zdědilo standard 1524 mm a tento rozchod si doposud zachovalo.
Estonsko se vrátilo ke standardu 1524 mm po rozpadu SSSR, aby se lépe „koordinovalo“ se sousedním Finskem. Vrácení ke standardu 1524 mm neznamená, že všechny železnice v Estonsku byly okamžitě změněny. Šlo spíše o změnu pravidel, takže všechny renovované staré tratě a nové železnice se od té doby stavěly v rozchodu 1524 mm.
Rozchod 1524 mm zůstává pro většinu tramvajových
společností v Rusku a bývalých zemích Unie. Ale například
systémy metra Ruské federace a SNS používají standard
1520 mm.
Normu 1520 mm dnes kromě Ruska mají také
železnice zemí SNS, Ukrajiny, Gruzie, Mongolska, Afghánistánu,
ale i Litvy a Lotyšska.
Rozchod u železniční trati ŠRT Užgorod - Maťovce - Haniska pri Košiciach je uváděna 1520 mm.
Druhá ŠRT o délce 10km Chop - Čierná nad Tisou - Dobrá (kontejnerové překladiště) o rozchodu 1520 mm.
Trať na zemí Polska Lvov - Przemyśl o rozchodu 1520 mm.
Čerpal jsem z veřejných zdrojů na internetu a knih. Ty stěžejní uvádím níže.
-lh-